Vím zcela přesně, kde jsem norského saxofonistu Håkona Kornstada slyšel poprvé. Bylo to asi v šesté minutě skladby Yellow is the colour na albu Moving z produkce klávesového mága a zakladatele labelu Jazzland Bugge Wesseltofta. Kornstad vstupuje do hry až v druhé polovině jmenované skladby – nesměle nasazuje svůj tenor v přechodném uklidnění po řadě předcházejících beatů, aby však elektroakustické fůzi záhy dodal novou šťávu, vygradoval a v závěru desetiminutovky se zase pozvolna vytratil. Obal disku, který pro mě asi nejlépe reprezentuje to, co si představuji pod pojmem „skandinávský nu-jazz”, Håkon Kornstad shodou okolností také výtvarně a graficky zpracoval.

Wesseltoftovu „Novou koncepci jazzu“ nakonec Kornstad opustil, aby se mohl plně věnovat vlastním formacím. Jsou jimi především nu-jazzová, elektronicky orientovaná skupina Wibutee, se kterou se po letošním skandinávském turné chystá vyrazit do Kanady, a pak také vlastní freejazzové trio, se kterým vydal na mateřské etiketě Jazzland desku Space available.

Jazzland ve své vydavatelské linii Acoustic charakterizuje Kornstadovo trio jako elitu na norské improvizující jazzové scéně. Håkon Kornstad (saxofony), Mats Eilertsen (kontrabas), Paal Nilssen-Love (bicí, perkuse) osobitě navazují na volnou tvorbu šedesátých let, zejména v podání Ornetta Colemana. Termínem „otevřená mysl“ (open minded) vysvětlují svůj způsob společné tvorby zcela akustické, velmi svěží improvizace. Space available je pak prý jen výsledkem dobré příležitosti tří spřízněných duší zahrát si a objevit nové zvukové krajiny.
Kornstad, rodák z Osla, který pátého dubna oslavil sedmadvacáté narozeniny, je všestranný zvukový experimentátor. Na svůj tenor dokáže být drsně syrový i zjemněle melodický. Vyhledává alternativní způsoby tvorby zvuku – vyluzování více tónů současně, deformace zvuku, nárazové zvukové vlny. Přitom si vystačí bez jakýchkoli technických efektů. „Všechno je přece v něm, v saxofonu,“ říká Kornstad. Navzdory všem experimentům má však slabost pro melodiku. Z těchto lyričtějších kusů mě zaujalo provedení tradiční maďarské lidové písně „Peasant song“ podle transkripce skladatele Bély Bartóka.

U trií tohoto složení (sax, basa, bicí) se vždy ptám, jak je vyplněn prostor, plochy mezi rytmickou sekcí a sólistou (jehož roli na Space available plně zastává Kornstadův tenor). Sám Eilertsen není příliš důrazný (používá výhradně kontrabas), takže tento úkol zůstává povětšinou na bubeníkovi. Paal Nilssen-Love, o kterém Pat Metheny údajně prohlásil, že by měl být příštím prezidentem Norska, je hráč výjimečných kvalit. Právě jeho velmi detailně vykreslená sít perkusí a metliček poskytuje Kornstadovi potřebný background k improvizačním dobrodružstvím. O tom, že dvojka Kornstad–Love si vystačí i sama, má svědčit v lednu vydané album „Schlinger“ (Smalltown Supersound, 2004), které je v podstatě ničím nerušeným dialogem bicích a saxofonu.

Kornstad trio (nazvané recenzentem britského Guardianu „underground z Osla“) je hudba pro náročného posluchače nepříliš zviklaného komerčními fůzemi a schopného vnímat free jazz. Je to hudba, na kterou budete potřebovat více času. V každém případě jde o klubovou záležitost a živá vystoupení triům tohoto typu asi sedí nejlépe.


Petr Vidomus